Miluji tvůj úsměv zářící do temné noci. Miluji tvé vlasy šimrající mě po tváři. Miluji tvé dotyky, žhavé a mrazící zároveň. Miluji tvůj hlas, tichý stén rozkoše. Miluji...
Budu Ti posílat ty nejkrásnější zamilované básničky na světě, ať vidíš, jak strašně móóc miluji Tě, jakou lásku k Tobě cítím, já zahrnu tě vším a nejenom kvítím. Tohle je zprávička pro tebe, ať tě život nezebe. Ať tvůj život vzkvétá, má láska k tobě je tak velká, velká jako planeta, jako vesmír celičký, buďme spolu jako dvě včeličky... Miluji tě.
Spojila se naše srdce, už nikdy Ty a já, ale navždy MY...
Snad jsou růže modré, snad jsou pouště mokré, ale žádné jahody nejsou sladší než Ty.
Je krásné vědět, že je nebe - je krásné myslet jen na Tebe..
Čím dál ti do očí hledím, tím krásnější se mi zdáš. Pověz mi, můj milý, zdali rád mě máš.
Bolí mě srdce čím dál tím více, věřím tvým slovům, věřím tvé kráse. Bojím se zklamání, že jednou přijde, chci tě však milovat, i když to nejde.
Čím déle ti hledím do očí, tím hlouběji se nořím do průzračného horského jezírka... Je hluboké... Je temné... Je chladné... Pomóóóc!
Měl jsem krásný sen, ty nechyběla jsi v něm. Jak líbám tvoje rudé rty, věř mi, nelžu, byla jsi to ty.
Když po ránu slunka záře pozlatí Tvoji milou skráň, pak spanilosti Tvojí tváře dotkne se moje něžná dlaň. Moje srdce to už neunese, popohnat si přeje čas, k večeru, kdy se naše srdce sejdou zas.
Jsi ten, co pobláznil mi hlavu, jsi ten, který rozbušil mé srdce, jsi ten, co zvedl mi náladu, jsi ten, kterého miluju stále více a více...
Mám pro tebe, má milá, otázku, kolik je v potoce oblázků? Mám pro tebe, mám tu test, kolik je na světě jenom cest? Cest, co nikam nevedou a těch, co k tobě mě zavedou?






