Až se zeptá:
10. ledna 2010 v 14:22 | Bobika
|
Má díla
Až Tvůj syn bude jednou se ptát a pravdu bude chtít znát,nebudu lhát.Jámu budu povídat.Potom možná fotku Tvou mu ukáži.A taky tu jak jste nspolu stáli u vody a drobečky labutím házeli.Možná pak zapátra v paměti.A já slzy neudržím.On se potm zeptá"Maminko proč pláčeš"?.A já pouze utřu slzy a pak řeknu "pravdu jsi chtěl znát a to mě mrzí.Já časem zapomínala.Tvou fotku jsem na dno šuplete dala.Aby jsem zapoměla.Ta fotka celá zažloutlá jest.A taky naše vlasy šedivý jsou dnes.Já jsem stařenka a tvůj syn u mne sedí,do dlaní mou ruku bere.A mě slza do oka se dere.Jak je ti podobný a jak je na mně milý.V každé době v každé chvíli,řekl mi:"matičko kdo způsobil bolest ten by neměl poznat lásku".